Vždycky jsem milovala auta. Když jsem byla malá, pamatuji si, že jsem místo panenek chtěla hrát s autíčky. Byla to pro mě velká vzácnost a moje mamka se s tím vždycky smířila a věděla, že nechci panenku k Vánocům, ani na narozeniny, ani na svátek, ale prostě chci autíčka. Hrozně se mi to líbilo, a dokonce jsem chtěla mít i růžové autíčko, které mi moje maminka koupila, a já jsem byla hrozně spokojená. Není nic krásnějšího než vidět svoje dítě spokojené, a moje maminka vždycky byla hrdá na to, že mě vidí spokojenou jen díky tomu, že si hraju s autíčky.
Tahle moje záliba mi zůstala do dospělosti, protože jakmile jsem vyrostla, toužila jsem mít svoje auto a chtěla jsem si udělat řidičský průkaz. Moje maminka tohle věděla vždycky, protože věděla, že budu chtít řídit auto, a počítala s tím i jako malá holčička. Samozřejmě jsem rychle vyrostla, jak už to bývá, a nakonec jsem si šla podat přihlášku do autoškoly. Autoškola v Praze Autoskolaholesovice mi přinesla spoustu nových věcí, nového poznání, a hlavně mě naučila, jak krásně a správně řídit. Jsem jim velice vděčná, protože jakmile jsem udělala řidičský průkaz, byla jsem svým způsobem svobodná a mohla jsem si řídit sama podle sebe. Je jasné, že k autoškole musíte poslouchat instruktora, ale jakmile už jezdíte sami, je to, jako byste jezdili podle sebe.
Oni vám třeba mohou říkat některé věci, které nepochopíte, jak řadit, ale já jsem se do toho musela vzít sama a až budete jezdit častěji, tak to vlastně budete ovládat automaticky, protože na začátku je to těžší a není to prostě automatické. Ale řidičák zvládne úplně každý, takže kdo ještě řidičský průkaz nemá, tak rozhodně neváhejte, protože věřte, že to dokážete jako já. A to neznamená, že jste nebyli milovníci autíček v dětství, tak to neznamená, že v dospělosti si k těm autům víc nepřipoutáte.
