Taky vám někdy přijde, že čas plyne neuvěřitelným a velmi rychlým tempem? Mně ano. Například si říkám, že to je jako včera, když jsem rodila. No a potom si uvědomím, jak strašně ten čas letí. Dceři už budou skoro tři roky a za tu dobu udělala šíleně moc velké pokroky. A můžu vám opravdu říct, že jsem na ni pyšná úplně nejvíce na světě. Tak, jako na nikoho jiného. Je tak úžasně šikovná, na svůj věk opravdu hodně chytrá, citlivá a empatická. Možná to zní divně, ale je to tak. Kdo má dítě, tak to pochopí. Potom jsem si vzpomněla na další situaci, kdy byly Vánoce.
Je to už více než dva týdny a Vánoce už skončily. A já na to strašně ráda vzpomínám. Jak jsme s dcerou zdobily stromeček, jak si dcera rozbalovala vánoční dárky a byla hrozně moc spokojená. Na to nezapomenu nikdy v životě. K letošním Vánocům jsem jí koupila takové piano, kde má i zvuky zvířat a ta z něj byla tak moc nadšená, div skoro neskákala do stropu. A já jsem byla nadšená taky, protože ona měla takovou velkou radost. Mým cílem bylo prostě udělat jí co největší radost, a to se podařilo a jsem za to strašně vděčná. Strašně moc si toho vážím, že mám tak úžasné dítě, které mě i v těch nejhorších situacích podrží. Mám z toho radost a teprve teď cítím, že je můj život kompletní.
Občas jsou starosti a říkám si, že jsou i těžké chvíle, no a co. Nikdy bych dceru za nic nevyměnila a může to být opravdu náročné, jak chce. Mateřská láska je prostě mateřská láska a tu určitě nenahradí vůbec nic, a to ani láska partnera. Řeknu vám, že jsem si dceru přála dlouho. Už od puberty jsem byla takový rodinný typ a chtěla jsem brzo rodinu. A nakonec se mi to splnilo. A teď zpětně, když se na to dívám, vlastně teprve chápu, jaké štěstí mám. Dcera je zdravá, šťastná a já jsem pyšná na to, že můžu být její opora a maminka, co jí vždycky pomůže.
