Já si vzpomínám, když jsem byla u své kamarádky, tak dostala úplně nový počítač a mě se moc líbil. Musím uznat, že jsem byla opravdu hodně překvapená. Bylo to nádherné. Také jsem ji docela tiše záviděla. Svou kamarádku mám ale opravdu hodně ráda, a tak jsem jí také nový počítač samozřejmě hodně přála, ale také jsem ho chtěla mít doma. Byla jsem taková hodně smutná. A v té době mi bylo myslím čtrnáct nebo patnáct let, ještě jsem chodila do deváté třídy. Ale řeknu vám, že já doma jsem žádný počítač neměla. Doma jsem neměla ani mobilní telefon, ani tablet anebo ani notebook. Pouze počítač měl otec.
A otec byl takový opravdu hodně přísný, že mě na to pouštěl možná tak na jednu hodinu týdně. Ano, čtete správně. Já na otcův počítač bych se mohla jenom jednu hodinu týdně, takže jsem si to nechávala většinou na víkend, kde jsem si mohla alespoň jednu hodinu v sobotu večer hrát různé hry. Moje kamarádka si myslela, že tam můžu opravdu kdykoliv, protože u nich doma v rodině byli sice dva počítače, ale jenom jeden byl rodičů a ten druhý počítač byl jejich sourozenců a její. Jenomže oni všichni byli na ty počítače už tak moc zvyklí a pak navyklí, že jim bylo úplně jedni, jestli tam někdo je.
Takže když jsem byla u kamarádky a mohla jsem třeba využívat její počítač, tak jsem vždycky toho využila a hrála jsem to tam různé hry anebo jsem si tam ještě dopisovala s různými kamarády. Tak jsem si řekla, že bych chtěla umět na počítači více, protože když jsem doma měla omezené možnosti, abych se učila a vzdělávala na počítači anebo, abych se dozvídala různé nové informace o informačních technologii a tak podobně. Tak jsem si řekla, že bych třeba mohla navštěvovat nějaké kurzy anebo si sehnat někoho, kdo by mě doučoval různé zajímavosti a potřebné informace o tom, co bych měla vědět o informační technologii. Opravdu hodně mě to zajímá a počítače mi přijdou velice zajímavé.
